(Výňatek z knihy Historie Ivančic.)
Významným počinem, ke kterému v době úřadování starosty Worlla st. v Ivančicích došlo, bylo zřízení spolkové nemocnice. Ta byla slavnostně otevřena v domě Františka Reisingra v Široké ulici roku 1859 a byla schopna pojmout dvaadvacet pacientů. Na nutnost zřídit v Ivančicích nemocnici upozorňoval již v roce 1852 městský lékař (Stadtartzt) dr. Jan Munk. V dopise z 10. ledna si představeným města, kromě požadavku na zvýšení platu, stěžoval, že nemá k dispozici nejen špitál, ale ani jednu jedinou místnost, do které by uložil nemocné („…kein Spital, ja nicht einmahl ein Krankenzimmer …“)
Dr. Munk v Ivančicích působil od roku 1847 až do října roku 1854, kdy odešel vykonávat lékařskou praxi do Vídně. Po dr. Munkovi zastával místo městského lékaře MUDr. Josef Keckeis. Do Ivančic přišel tento rodák z rakouského Feldkirchenu koncem roku 1854.
Dr. Keckeis patřil k významným postavám ivančické politické scény. Byl výraznou osobností německého politického tábora ve městě a byl také českou stranou příslušně (a často právem) kritizován. Avšak jako odborník – lékař, byl uznáván i svými politickými odpůrci. Dr. Keckeis se jistě nemalou měrou přičinil o vznik ivančické spolkové nemocnice, v jejímž čele stál coby ředitel od otevření v roce 1859 až do roku 1901, kdy odešel na odpočinek. Nástupcem ve funkci ředitele nemocnice se stal jeho syn MUDr. Heribert Keckeis, který v Ivančicích počal vykonávat praxi „co hornický lékař“.
V letech 1871 – 1872 byla v Široké ulici vystavěna za 31.677 zlatých nemocnice nová, která mohla pojmout až šedesát pacientů. Na její výstavbu přispělo město Ivančice vysokou částkou 6.000 zlatých. Spolková nemocnice tak získala kromě devíti pokojů pro pacienty operační sál, koupelny a další potřebné prostory. V roce 1897 byl v areálu nemocnice vystavěn pavilon určený pro nemocné postižené nakažlivými chorobami a hospodářská budova. Rozšíření nemocnice si tehdy vyžádalo nákladů ve výši 50.000 korun, které byly získány sbírkou i příspěvky obou ivančických obcí. Správu nemocnice vykonávala rada zástupců podílníků, které od roku 1885 předsedal majitel alexovické textilky Alfred Skene. Po jeho smrti stál v čele správy nemocnice továrník Ludvík Skene. V roce 1904 byla ivančická nemocnice prohlášena za nemocnici veřejnou. Podotkněme, že v ivančické nemocnici se neléčili pouze zdejší obyvatelé a civilisté. V době válečných událostí byly k léčbě přijímány též „vojenské osoby“. Například 6. září 1859 byli do zdejšího „špitálu“ přivezeni z tetčického nádraží malárií a tyfem stižení rakouští vojáci – účastníci tažení v severní Itálii. O sedm let později přijala ivančická nemocnice raněné a především cholerou sužované pruské vojáky.
Zpracoval PhDr. Jiří Čejka